10.6.2021 Parní válec sehrál důležitou úlohu při stavbách a údržbě silnic v celé jejich historii. Už v dávných dobách staří Římané, kteří byli průkopníci v jejich výstavbě, používali k hutnění vrstveného kamene různých válců. Nejprve dřevěných, tažených lidskou silou a později koňským spřežením. Parní válec jako takový, se začal používat až koncem osmnáctého stolení při masivní industrializaci měst a nutností vybudovat mezi nimi dopravní cesty.

Válec umístěn zde, před budovou Správy silnic, byl vyroben firmou Ruthemeyer Maschinenfabrik z okresního města Soest ve spolkové zemi Vestfálsko, která byla výrobcem stavebních strojů, zejména silničních válců. Společnost byla založena v roce 1868. V první světové válce vyráběla lokomotivy a potom se vrátila k výrobě silničních válců. Tyto vyráběla až do roku 1953, ovšem již se spalovacím motorem.

Technické údaje
rok výroby: 1928
výr.č.: 581
dvoupístový parní stroj
výkon: cca 45 HP
váha: 10 500 kg
dvourychlostní převodovka

Historie exponátu
Dle dochovaných informací tento parní válec naposled pracoval na výstavbě vodního díla přehrady Šance, která byla uvedena do provozu v roce 1969. Při dokončovacích pracích na hutnění sypané hráze, došlo k propálení parního kotle. Díky tomu to byla pro náš exponát práce poslední.

Nejprve měl být ponechán svému osudu a zůstat na dně přehrady, ale nakonec byl vytažen na břeh. Pro společnost, která jej vlastnila, byla oprava a převoz nerentabilní. Ředitel zdejší Okresní správy silnic Ing. František Štěpánek se o tom dozvěděl a po vynaložení maximálního úsilí se mu podařilo stroj zachránit před sešrotováním. Následně jej nechal převézt a umístit před budovou tehdy nově zřízeného závodu OSS, kde tvoří již neodmyslitelnou dominantu dodnes.
Za celou dobu byl několikrát opatřen nátěrem, avšak zub času přesto vykonal své. V roce 2020 bylo rozhodnuto o jeho renovaci, kterou provedla během roku a půl parta technických nadšenců z řad dlouholetých pracovníků Správy silnic. V archívech a na internetu bylo nutno vyhledat veškerou dostupnou dokumentaci, díky níž je renovace provedena do původní podoby. Nebylo cílem uvést tento válec do provozuschopného stavu, ale do takového, který bude po další generace připomínat technickou dokonalost výroby, převážně ruční práce, v tehdejší hektické době dvacátého stolení.